Voda v Lipně stále klesá – pomozte zachránit naše ohrožené mlže!
Hladina Lipna je již několik měsíců neobvykle nízká. Její pokles se zrychlil koncem léta a stále pokračuje. Aktuální hladina ke dni 23. 10. 2025 dosahuje pouze 722,39 m n. m.
Úbytek vody ve vodních nádržích v roce 2025 je způsoben kombinací klimatických změn (sucho a změny srážkových vzorců) a potřebou zajistit minimální průtoku v řekách pod nádržemi.
Podrobněji se o důvodech nízké hladiny v Lipně dočtete v našem článku Příčiny nízké hladiny vody v Lipně.
Kritické ohrožení chráněných druhů mlžů
Tato situace nyní vážně ohrožuje chráněné druhy mlžů žijící ve Vltavě a v nádrži Lipno. Ve zdejších vodách se vyskytují:
- velevrub malířský
- velevrub nadmutý
- škeble říční
Tyto druhy jsou ohroženy zejména rychlým poklesem hladiny vody – nemohou se dostatečně rychle přesunout do hlubších míst a hrozí jim poškození nebo vyschnutí.
Proč je rychlý pokles vody pro mlže smrtelný?
Rychlý pokles hladiny je pro sladkovodní mlže mimořádně nebezpečný hned z několika důvodů:
Vysychání a přehřátí: Když hladina klesne, mlži se ocitnou na suchu. Nejsou schopni se rychle přesunout do hlubší vody, a proto jim hrozí vyschnutí a přehřátí na slunci, což vede k jejich úhynu.
Omezená pohyblivost: Sladkovodní mlži jsou málo pohybliví a pevně usazení na dně. Nemohou se efektivně přesunout do bezpečí, když voda ustupuje. Ačkoli dokáží pevně sevřít lastury a přežít krátkodobé sucho, delší vystavení je pro ně kritické.
Zranitelnost vůči predátorům: Mlži uvíznuvší na suchu se stávají snadnou kořistí pro ptáky a jiné živočichy, kteří jim typicky vyzobávají lastury.
Narušení životního cyklu: Sladkovodní mlži mají složitý životní cyklus závislý na rybách jako hostitelích pro jejich larvální stadium. Rychlé vysychání vodních toků narušuje celý ekosystém, což může vést k vyhynutí místních populací.
Zhoršení kvality vody: Pokles hladiny je často doprovázen nárůstem teploty a koncentrace znečišťujících látek ve zbývající vodě, což má na mlže přímý negativní fyziologický dopad.
Mlži jsou mimořádně citliví na změny ve svém prostředí a řadí se mezi nejohroženější skupiny živočichů na planetě. Proto je pochopení dopadu sucha a poklesu vody klíčové pro jejich ochranu.
Více si o jednotlivých druzích můžete přečíst níže.
Jak mám postupovat, když chci pomoci?
I vy se můžete zapojit do záchrany a pomoci přežít stovkám i tisícům mlžů, kteří umírají na obnažených březích Lipna.
Jaké vybavení potřebuji?
Kbelíky k transportu mlžů nebo přepravku a vlhčené ručníky nebo jutové pytle. Pokud nejsou přepravováni ve vodě, tak se jimi během přesunu se jimi mlži zakryjí, aby se zabránilo vyschnutí a přehřátí. Pokud je ovšem přepravujete ve vodě, musí se jednat o vodu z Lipna ne o vodu z vodovodu!
Hledací nástroje: Například speciální pozorovací boxy s průhledným dnem pro vyhledávání mlžů v mírně zkalené vodě a také vaše oči a ruce 😊
Holínky, rukavice.
Jak mám provádět záchranu?
Naplánujte si trasu: Podívejte se na naši mapu sběrů (https://www.lipenskoprozivot.cz/mapa-zachranneho-sberu-mlzu/) a vyberte lokalitu, kde delší dobu neprobíhal žádný sběr. Poté nám napište buď přes konktaktní formulář u mapy nebo na email zachrana-mlzu@lipenskoprozivot.cz, kam a kdy se chystáte vyrazit.
Sbírejte opatrně: Hledejte mlže jak na obnažených březích, tak v mělké vodě u břehů – hladina totiž stále klesá. Mlži se často zavrtávají do dna, proto je nutné je vyhledávat i v měkkém bahně a jemně je z něj vyjímat.
Přemístěte mlže do hlubší vody. Nejlepší je mlže převézt do hlubší vody v kbelíku s vodou z místa odběru – voda by měla mít podobnou teplotu jako původní prostředí. Během transportu je důležité mlže udržovat ve vlhku, tmě a chladu. Pokud nemáte kbelík s vodou, přikryjte je alespoň vlhkými hadry. Nemáte-li vybavení na převoz, můžete mlže opatrně vhodit do hlubší vody. Postupujte však velmi jemně, abyste nepoškodili jejich lastury nebo měkké tkáně.
Sdílejte informace: . Dejte nám vědět, kdy a kde jste sběr provedli a kolik mlžů se vám podařilo přemístit. Tyto informace zaneseme do mapy pro další dobrovolníky.
Nejste si jistí nalezeným druhem? Níže si můžete prohlédnout klíč velkých mlžů
Informace o druzích chráněných mlžů/škeblí
Velevrub malířský: Tento druh je také ohrožený a žije v Lipně.
Velevrub malířský je největší z českých velevrubů, dorůstající až 140 mm, který se vyznačuje hladkými, lesklými lastury olivově nebo hnědě zbarvenými s tmavšími přírůstkovými pásy, protáhlým vejčitým tvarem se zúženým zadním koncem a silnými zoubkovanými zuby zámku. Tento proměnlivý druh, rozšířený téměř po celé Evropě, obývá mírně tekoucí a stojaté vody s bahnitým nebo bahnitopísčitým dnem – od řek a větších potoků přes vodní kanály a slepá ramena až po zatopené pískovny a rybníky. Jedinci jsou odděleného pohlaví, živí se filtrováním organických částic z vody a rozmnožují se v létě, přičemž jejich larvy (glochidie) parazitují na žábrách ryb jako hrouzků, jelců či plotic. Své české jméno získal podle toho, že jeho pevné lastury malíři dříve využívali jako palety k míchání barev. Patří mezi kriticky ohrožené druhy.
Velevrub nadmutý: Je dalším z chráněných mlžů, který vyžaduje ochranu.
Velevrub nadmutý (Unio tumidus) je velký sladkovodní mlž s lasturou dlouhou 65-90 mm a vysokou 30-45 mm, která má vejčitý tvar s jednou stranou zaoblený a druhou špičatý, silné stěny (25-30 mm) a nápadný zámek s velkými zámkovými zuby. Lastura je žlutohnědě zbarvená, někdy se zeleným nádechem, a tělo mlže je krémově bílé. Od podobných druhů se odlišuje tvarem – velevrub malířský má lasturu výrazně protáhlou, zatímco velevrub tupý má lasturu nápadně oválnou připomínající škebli. Tento palearktický druh, rozšířený ve střední, severní a západní Evropě až po západní Ural, obývá menší rybníky, zatopené pískovny, pomaly tekoucí vody a kanály, kde preferuje pevný bahnitý podklad a čistou, dobře okysličenou vodu. V Česku je obecně vzácný. Jako odděleného pohlaví se rozmnožuje v létě, jeho larvy (glochidie) parazitují na žábrách ryb a dožívá se 5-15 let. V důsledku znečišťování vod a regulací toků z některých území výrazně ustupuje, proto je v Česku zařazen v červeném seznamu jako zranitelný druh (VU) a v Německu a Nizozemsku je dokonce zvláště chráněný.
Škeble rybničná: Tato škeble je dalším chráněným druhem, který se může nacházet v nádrži.
Škeble rybničná je náš největší měkkýš s lasturou dlouhou 150-220 mm a vysokou 75-120 mm, která má oválně vejčitý tvar, je rýhovaná, poměrně tenkostěnná a bez zámku, s vrcholovými lištami rovnoběžnými se soustřednými přírůstky a jednoduchým vrcholem, který obvykle nepřesahuje. Lastura je zelenohnědě až žlutohnědě zbarvená a tělo mlže je krémově bílé až žlutavé. Od podobné škeble říční (Anodonta anatina) se odlišuje větší velikostí (škeble říční má lasturu do 150 mm), jednoduchou strukturou vrcholových lišt (u škeble říční jsou dvojité) a absencí výrazného štítu, který dává škeble říční kosočtverečný tvar. Tento evropský druh, zasahující až na Sibiř, je v Česku lokálně hojný pouze v nížinách, zejména v rybníkářských oblastech. Obývá především větší stojaté vody jako rybníky a jezera, ale také pomaly tekoucí vody a slepá ramena řek, kde preferuje bahnitý podklad. Jako druh odděleného pohlaví se živí filtrací planktonu z vody, jeho larvy parazitují na žábrách ryb (zejména jelců, línů a perlínů) a dožívá se 5-15 let. Je ohrožena znečištěním vod a intenzivním rybníkářstvím, proto je v Červeném seznamu bezobratlých ČR vedena jako zranitelná (VU) a mezi zvláště chráněnými druhy jako silně ohrožená (SO).
Škeble říční: Toto je další druh mlže, který je sice hojnější, ale také si zaslouží záchranu.
Škeble říční je běžnější sladkovodní mlž s kosočtvercovou, tenkostěnnou lasturou o délce 75-120 mm, která je šedavě zelená až hnědá s tmavšími prstenci a uvnitř má perleťový nádech. Obývá pomalu tekoucí vody, jako jsou říčky a potoky, i stojaté vody, například rybníky a tůně, kde preferuje čistou vodu a bahnitý sediment, do kterého se zahrabává. Část škeble vystrčená z bahna bývá mírně pootevřená a s pomocí lamel filtruje potravy z vody, čímž získává potravu i kyslík. Je bioindikátorem kvality vody, protože je velmi citlivá na znečištění. Má oddělená pohlaví a rozmnožuje se vnějším oplodněním, přičemž její larvy, zvané glochidia, krátkodobě parazitují na žábrách ryb, kde se dále vyvíjejí.
Pozor na invazivní škeblici asijskou
Škeblice asijská (Sinanodonta woodiana) je invazivní nepůvodní druh měkkýše pocházející z jihovýchodní Asie, který byl neúmyslně zavlečen do Evropy a následně do Česka s dovozem ryb určených k chovu. Poprvé byla zaznamenána v roce 1996 v řece Dyji na jižní Moravě a od té doby se šíří po celém území prostřednictvím migrujících ryb a jejich transportu. Dospělí jedinci dosahují pro sladkovodní mlže neobvykle velkých rozměrů až 25 cm a obývají řeky, rybníky a odstavná ramena s čistou vodou a silnou vrstvou sedimentu, přičemž jsou citlivé na znečištění podobně jako ostatní škeble. Jako konkurenčně silnější druh postupně vytlačuje a nahrazuje původní druhy měkkýšů, což představuje vážné ohrožení pro domácí faunu. Její larvy (glochidia) parazitují na žábrách a kůži širokého spektra ryb, včetně kapra, amura nebo parmy, přičemž u infikovaných ryb bylo zjištěno snížené zdraví a vyšší spotřeba energie. Proti šíření škeblice asijské je zásadní prevence – neměla by se nikam přenášet ani "zachraňovat" při přesunech ryb, klíčové je zamezit jejímu šíření již na počátku invaze, zejména při chovu ryb, a existují metody pro regulaci a eliminaci výskytu popsané v metodikách pro rybáře.