Záchrany mlžů na březích Lipna
Jak mám provádět záchranu?
Naplánujte si trasu: Podívejte se na naši mapu sběrů (https://www.lipenskoprozivot.cz/mapa-zachranneho-sberu-mlzu/) a vyberte lokalitu, kde delší dobu neprobíhal žádný sběr. Poté nám napište buď přes konktaktní formulář u mapy nebo na email zachrana-mlzu@lipenskoprozivot.cz, kam a kdy se chystáte vyrazit.
Sbírejte opatrně: Hledejte mlže jak na obnažených březích, tak v mělké vodě u břehů – hladina totiž stále klesá. Mlži se často zavrtávají do dna, proto je nutné je vyhledávat i v měkkém bahně a jemně je z něj vyjímat.
Přemístěte mlže do hlubší vody. Nejlepší je mlže převézt do hlubší vody v kbelíku s vodou z místa odběru – voda by měla mít podobnou teplotu jako původní prostředí. Během transportu je důležité mlže udržovat ve vlhku, tmě a chladu. Pokud nemáte kbelík s vodou, přikryjte je alespoň vlhkými hadry. Nemáte-li vybavení na převoz, můžete mlže opatrně vhodit do hlubší vody. Postupujte však velmi jemně, abyste nepoškodili jejich lastury nebo měkké tkáně.
Sdílejte informace: . Dejte nám vědět, kdy a kde jste sběr provedli a kolik mlžů se vám podařilo přemístit. Tyto informace zaneseme do mapy pro další dobrovolníky.
Jaké vybavení potřebuji?
Kbelíky k transportu mlžů nebo přepravku a vlhčené ručníky nebo jutové pytle. Pokud nejsou přepravováni ve vodě, tak se jimi během přesunu se jimi mlži zakryjí, aby se zabránilo vyschnutí a přehřátí. Pokud je ovšem přepravujete ve vodě, musí se jednat o vodu z Lipna ne o vodu z vodovodu!
Hledací nástroje: Například speciální pozorovací boxy s průhledným dnem pro vyhledávání mlžů v mírně zkalené vodě a také vaše oči a ruce 😊
Holínky, rukavice.
Jaké mlže přenášet?
velevrub malířský
Velevrub malířský je největší z českých velevrubů, dorůstající až 140 mm, který se vyznačuje hladkými, lesklými lastury olivově nebo hnědě zbarvenými s tmavšími přírůstkovými pásy, protáhlým vejčitým tvarem se zúženým zadním koncem a silnými zoubkovanými zuby zámku.
velevrub nadmutý
Velevrub nadmutý (Unio tumidus) je velký sladkovodní mlž s lasturou dlouhou 65-90 mm a vysokou 30-45 mm, která má vejčitý tvar s jednou stranou zaoblený a druhou špičatý, silné stěny (25-30 mm) a nápadný zámek s velkými zámkovými zuby. Lastura je žlutohnědě zbarvená, někdy se zeleným nádechem, a tělo mlže je krémově bílé. Od podobných druhů se odlišuje tvarem – velevrub malířský má lasturu výrazně protáhlou, zatímco velevrub tupý má lasturu nápadně oválnou připomínající škebli.
škeble říční
Škeble říční je běžnější sladkovodní mlž s kosočtvercovou, tenkostěnnou lasturou o délce 75-120 mm, která je šedavě zelená až hnědá s tmavšími prstenci a uvnitř má perleťový nádech. Obývá pomalu tekoucí vody, jako jsou říčky a potoky, i stojaté vody, například rybníky a tůně, kde preferuje čistou vodu a bahnitý sediment, do kterého se zahrabává. Část škeble vystrčená z bahna bývá mírně pootevřená a s pomocí lamel filtruje potravy z vody, čímž získává potravu i kyslík.
škeble rybničná
Škeble rybničná je náš největší měkkýš s lasturou dlouhou 150-220 mm a vysokou 75-120 mm, která má oválně vejčitý tvar, je rýhovaná, poměrně tenkostěnná a bez zámku, s vrcholovými lištami rovnoběžnými se soustřednými přírůstky a jednoduchým vrcholem, který obvykle nepřesahuje. Lastura je zelenohnědě až žlutohnědě zbarvená a tělo mlže je krémově bílé až žlutavé. Od podobné škeble říční (Anodonta anatina) se odlišuje větší velikostí (škeble říční má lasturu do 150 mm), jednoduchou strukturou vrcholových lišt (u škeble říční jsou dvojité) a absencí výrazného štítu, který dává škeble říční kosočtverečný tvar.
Pozor na invazivní škeblici aijskou!
Škeblice asijská (Sinanodonta woodiana) je invazivní nepůvodní druh měkkýše pocházející z jihovýchodní Asie, který byl neúmyslně zavlečen do Evropy a následně do Česka s dovozem ryb určených k chovu. Poprvé byla zaznamenána v roce 1996 v řece Dyji na jižní Moravě a od té doby se šíří po celém území prostřednictvím migrujících ryb a jejich transportu. Dospělí jedinci dosahují pro sladkovodní mlže neobvykle velkých rozměrů až 25 cm a obývají řeky, rybníky a odstavná ramena s čistou vodou a silnou vrstvou sedimentu, přičemž jsou citlivé na znečištění podobně jako ostatní škeble. Jako konkurenčně silnější druh postupně vytlačuje a nahrazuje původní druhy měkkýšů, což představuje vážné ohrožení pro domácí faunu. Její larvy (glochidia) parazitují na žábrách a kůži širokého spektra ryb, včetně kapra, amura nebo parmy, přičemž u infikovaných ryb bylo zjištěno snížené zdraví a vyšší spotřeba energie. Proti šíření škeblice asijské je zásadní prevence – neměla by se nikam přenášet ani "zachraňovat"!
