Špinavá voda, čisté odpovědi: Co je příčinou znečištění Lipna?

 (publikováno v časopise Český rybář 04/2026)

 V minulém článku jsme vás seznámili se způsobem sběru dat, která pro Studii příčin znečištění Lipna využila firma Vodohospodářský rozvoj a výstavba a.s. provádějící analýzu na základě zadání od Jihočeského kraje. Dnes se zaměříme na identifikované příčiny problému a kvantifikaci jejich dopadů.

Jak jsme již uvedli, zelené zbarvení vody v Lipně způsobují přemnožené sinice tvořící vodní květ, který může být toxický. Samotné sinice hrozbou nejsou, pokud se nepřemnožují – což je ovšem právě případ vodní nádrže Lipno. Přestože se nachází ve vyšší nadmořské výšce (725 m), její relativní mělkost (průměrná hloubka 6 m) zhoršování situace spíše podporuje. Klíčovým faktorem pro množení sinic je fosfor, který se ve vodě vyskytuje ve dvou formách: jako celkový fosfor a jako biologicky dostupný fosfor. Zásadní rozdíl mezi těmito dvěma formami spočívá v jejich dostupnosti pro organismy. Zatímco celkový fosfor zahrnuje veškerý fosfor ve vzorku včetně biologicky nevyužitelné části, biologicky dostupný fosfor představuje pouze tu frakci, kterou mohou rostliny a mikroorganismy – tedy i sinice – bezprostředně využít. Celkový fosfor tedy vypovídá o celkové zásobě živin, zatímco dostupný fosfor určuje okamžitou výživu a potenciál pro eutrofizaci vod.

Do nádrže se ročně dostává asi 22 tun celkového fosforu. Z toho 70 % (16 330 kg) pochází z přirozeného pozadí – jedná se o fosfor, který by se ve vodě vyskytoval i bez lidské činnosti. Jsou to například zbytky vodních rostlin z řeky Vltavy nad Lipnem, spláchnuté listí nebo jehličí, vyplavené částice z půdy po deštích a další organické částice. Zbývajících 30 % má antropogenní původ: 8 % (1 792 kg) z chovu dobytka, 10 % (2 321 kg) z centrálních čistíren odpadních vod v povodí, 7 % (1 772 kg) z domovních čistíren a difúzních zdrojů, přibližně 2 % (455 kg) z odlehčování kanalizační sítě a asi 3 % (750 kg) ze sportovního rybolovu.

Z celkových 22 tun tvoří biologicky dostupná forma fosforu 9,1 tuny – a právě tato forma má na růst fytoplanktonu rozhodující vliv. Alarmující je, že z lidské činnosti pochází téměř 5 tun biologicky dostupného fosforu, tedy více než 50 %. Problém spočívá v povaze zdroje: odpadní vody obsahují biologicky dostupný fosfor v mnohem vyšší míře než přírodní přítoky. Pro vnos fosforu v biologicky dostupné formě je také důležitá vzdálenost mezi zdrojem a nádrží, což podtrhuje význam zdrojů v její blízkosti. Dalším problémem je, že tento fosfor se do nádrže dostává zejména v letní sezóně a tím přímo "přihnojuje" sinice v nádrži.

Jaké antropogenní zdroje se tedy na vnosu biologicky dostupného fosforu podílejí?

• 16 % (1,5 t) vypouštění z centrálních ČOV v celém povodí
• 4 % (0,36 t) odlehčování kanalizační sítě
• 14 % (1,3 t) difúzní zdroje a domovní ČOV
• 11 % (1 t) chov dobytka
• 7 % (0,67 t) sportovní rybolov

(Zbývajících 48 % biologicky dostupného fosforu pochází z přirozeného pozadí.)

Centrální ČOV a odlehčování kanalizační sítě se na přísunu biologicky dostupného fosforu podílejí celými 20 % a vypustí do vody až 2 tuny biologicky dostupného fosforu ročně. Jak je to možné? Ani centrální čistírny odpadních vod neodstraňují fosfor dokonale. Efektivita čistění se pohybuje od 90 % do 95 % max. Výsledné množství vypouštěného fosforu je ovlivněno zvýšením objemu zpracovávaných odpadních vod v turistické sezóně a odlehčováním kanalizace v případě intenzivních dešťů. Odlehčovací komora funguje jako bezpečnostní přepad. Za sucha jde na čistírnu veškerá odpadní voda, ale při dešti se průtok zvýší, voda v komoře stoupne a naředěná směs odtéká přímo do vodního toku nebo do Lipna bez čištění, aby nedošlo k přetížení čistírny. Přestože je dešťová voda v komoře naředěná, obsahuje znečištění ze splašků, což pro ekosystém vodních toků představuje zátěž. Řešením je oddílná kanalizace, která ovšem vyžaduje investice a ve většině stávajících obcí není vybudována.

V povodí Lipna je v provozu 33 čistíren odpadních vod. Provozovatelem 25 z nich je ČEVAK, tři se nacházejí na německé straně povodí a pět provozují samostatně obce. Podle studie největším množstvím fosforu paradoxně přispívá německá čistírna v Haidmühle, která s kapacitou 4 000 ekvivalentních obyvatel (EO = průměrné denní znečištění vyprodukované jedním člověkem, které je definováno jako 60 g organického znečištění) vyprodukuje přibližně 324 kg celkového fosforu ročně. Významnými zdroji je ale nespočet dalších zařízení: čistírna v Přední Výtoni, která uvolňuje průměrně 74 kg fosforu ročně při kapacitě pouhých 400 EO, čistírna ve Volarech pak 262 kg ročně při kapacitě necelých 1 200 EO, a to zejména kvůli špatnému stavu balastních vod a odlehčovacích komor. Závažnější je vliv čistíren vypouštějících přímo do Lipenské nádrže, což je například čistírna v Lipně nad Vltavou s průměrnou kapacitou 2 000 EO, která vypouští přibližně 150 kg fosforu ročně (otázkou však zůstává letní zatížení), zatímco Horní Planá pouze 186 kg ročně přestože má více než dvojnásobnou kapacitu 4 500 EO.

Nejnižší účinnost čištění vykazují malé čistírny s kapacitou několika desítek ekvivalentních obyvatel. Příkladem jsou tři čistírny vypouštějící ročně 19 kg fosforu do Volarského potoka nebo dvě čistírny vypouštějící fosfor přímo do Lipna: Želnava (60 EO) přibližně 40 kg fosforu ročně a ČOV v Lakeside Village (Větrník, Frymburk) s roční produkcí 24 kg fosforu. Malé čistírny do 2000 EO, nejsou zákonem povinny fosfor odstraňovat. Jejich provoz navíc často postrádá odborný dohled a nejsou vytíženy odpadními vodami rovnoměrně během celého roku, což jejich účinnost dále snižuje.

Difúzním zdrojům (rozptýleným, nepřipojeným ke kanalizaci) a domovním čistírnám 2-50 EO je přisuzováno 14 % (1 313 kg) biologicky dostupného fosforu.

Chaty a malé rekreační objekty mají na znečištění Lipna fosforem nepřímý vliv. Fosfor z jímek/septiků postupně proniká do podzemní vody, která se pomalu pohybuje směrem k Lipnu. Například měření v Radslavské zátoce, provedené v roce 2025 hydrobiology na základě požadavku místního spolku, ukázalo, že hlavním "viníkem" znečištění v zátoce je hotelová ČOV, která vypouští vodu s obsahem 11,6 mg/l fosforu přímo do Lipna pod jeho hladinou - a tedy prakticky nefunguje. Přímý vliv těchto septiků na vnos živin do nádrže, ať jsou nebo nejsou pravidelně vyváženy, nebyl zatím objektivně vyhodnocen ani kvantifikován a záleží na celé řadě faktorů včetně vzdálenosti od nádrže a složení geologického podloží.

Větším problémem jsou drenáže, eventuálně neregistrované výpusti či drenážní potrubí odvádějící vodu rychle přímo do Lipna, a to nejen v případě septiků či jímek, ale také legálních domovních čistíren (DČOV). Provozní data DČOV nejsou známa a ve většině případů se u nich obsah fosforu nemonitoruje. Vliv těchto zdrojů byl ve studii odhadnut na základě dostupných dat.

Přestože je všeobecně známo, že vývoz septiků není dostatečně technicky zajištěn a že okolní čistírny odpadních vod by rychlé připojení dosud neodkanalizovaných objektů provozně nezvládly, zodpovědné úřady ani obecní zastupitelstva tento problém dlouhodobě neřeší. Jediným úřadem, který je ze zákona oprávněn pravidelné vyvážení septiků kontrolovat, je vodoprávní úřad v Českém Krumlově. Zároveň poctivé vyvážení odpadní vody představuje pro vlastníky nemovitostí výraznou finanční zátěž (ročně může dosáhnout i 50 000 Kč) a v létě je navíc služba v podstatě nedostupná. Přesto, že je tato situace známá a nevhodnost umisťování DČOV v blízkosti nádrže je zřejmá, jsou tato řešení neustále povolována, protože není kam stavby připojit.

11 % (989 kg) je přisouzeno chovu dobytka.

Překvapujícím zjištěním pro všechny byl vliv chovu dobytka. Že chov zvířat produkuje velké množství fosforu, je obecně známo. Ovšem množství fosforu, který se skutečně dostane do vody, závisí hlavně na dvou faktorech: jak daleko je pastvina od toku a jak je strmá. Nejbližší a nejstrmější pastviny jsou nejrizikovější. Když výzkumníci aplikovali primárně zjištěné hodnoty, vycházelo jim mnohem vyšší znečištění, než jaké se skutečně naměřilo. Při kalibraci modelu byly proto koeficienty výrazně sníženy – v některých případech až o 90 procent. To signalizuje velkou nejistotu v odhadu. Není jasné, zda se fosfor z pastvin skutečně tolik transportuje, nebo zda se v půdě zadržuje lépe, než se předpokládalo. Tento problém je potřeba vyjasnit dalším monitoringem a měřením přímo v terénu.

7 % (675 kg) vnosu biologicky dostupného fosforu se přisuzuje sportovnímu rybolovu.

Rybolov je důležitou rekreační aktivitou nádrže Lipno. Podle evidence ČRS rybařilo na Lipně koncem 50. let ročně 4–7 tisíc rybářů, jejich počty však postupně rostly a v posledních třech desetiletích se ustálily na 8–12 tisíc rybářů ročně. Vrchol návštěvnosti připadl na období 2000–2005 (10–12 tisíc rybářů), následný pokles se zastavil a v posledních letech se návštěvnost vrátila na 9–11 tisíc rybářů. Úlovky postupně rostly z 60 tun v roce 1990 na 120–130 tun v období 1999–2006, poté klesly na 80–90 tun (2007–2015) a v posledních letech se stabilizovaly na 85–97 tunách ročně. Rozhodující změna nastala po roce 2006: prudce poklesly úlovky dravců (candát z 20 na méně než 5 tun, štika z 5 na 2 tuny). Naopak rostl úlov sumce z méně než 0,2 tuny na 3–4 tuny v letech 2022–2024. Dominantní roli hraje kapr – tvoří 90 % nasazovaných ryb. Jeho nasazování vzrostlo z 30 tun ročně (70.–80. léta) na 100–130 tun v letech 2010–2024. Paradoxně se však úlovky kaprů nezvyšují odpovídajícím tempem, což signalizuje rostoucí mortalitu, pravděpodobně způsobenou zvyšující se predací sumcem.

Vstup celkového fosforu prostřednictvím násady ryb a vnadících krmiv při rybolovu se v letech 1990–2024 pohyboval v rozmezí 0,7–1,5 t/rok. Z toho zhruba 0,4 t/rok připadalo na vnadění a rostoucí množství od 0,5 t/rok v roce 1990 do max. 1,1 t/rok po roce 2015. V úlovcích se odstraňoval fosfor z nádrže v množství 0,5–1 t/rok; přitom v posledním období od roku 2008 odsun fosforu klesl spolu s poklesem množství úlovků na 0,6‒0,8 t/rok.

Bilanční odhady ukazují, že rybářské aktivity byly s výjimkou 60. let v určité míře čistým zdrojem fosforového znečištění nádrže. Toto znečištění začalo od poloviny 90. let minulého století výrazně narůstat a po roce 2008 se roční hodnoty pohybují v rozmezí 0,5–0,8 t fosforu.

Další klíčové faktory ovlivňující stav nádrže Lipno:

Jak jsme již uvedli, kvalitu vody v Lipně ovlivňují především dva externí faktory: globální oteplování a vnitřní zatížení nádrže ze sedimentů. Klimatická změna zvýšila průměrnou teplotu hladiny Lipna o 3 °C. Teplota hladiny vody nad 22 °C, která v roce 1978 nebyla zaznamenána vůbec, nyní přetrvává více než 70 dnů ročně. Toto oteplování výrazně zvyšuje riziko rozvoje sinicových květů, pro který jsou vyšší teploty ideální. Vnitřní zatížení funguje jako skrytý problém: do nádrže přiteče fosfor, ale pouze dvě třetiny ho z nádrže odtečou dále, zatímco zbylá třetina se usadí na dně. Při určitých podmínkách (třeba na podzim) se tento fosfor uvolňuje zpátky do vody – sedimenty na dně tedy fungují podobně jako zásobárna, z níž se může vrátit vše, co se v ní nahromadilo. Nádrž se tak postupně mění ve "fosforovou bombu": čím více organické hmoty se v ní vytvoří a sedimentuje, tím více fosforu se následně uvolňuje zpátky, zejména když u dna chybí kyslík. Efekt je umocněn poklesem množství srážek a zejména sněhu, což způsobuje snižování hladiny vody v nádrži, jak jsme viděli například v roce 2025. Při nižší hladině se pak všechny negativní dopady na kvalitu vody projeví výrazněji.

Co bude dál?

Lipno čeká další předimenzovaný stavební rozvoj, který v této části Chráněné krajinné oblasti Šumava probíhá bez adekvátní infrastruktury na čištění odpadních vod. Navíc se záměry často vyhýbají posouzení vlivů na životní prostředí.

Studie zabývající se příčinami znečištění Lipna upozorňuje na alarmující rozpor: územní plány lipenských obcí umožňují výstavbu dalších až 30 000 rekreačních lůžek – což je více než dvojnásobek oproti současným 16 000. Přitom počet trvalých obyvatel (10 000) se navzdory pokračující výstavbě snižuje či stagnuje a průměrný věk stoupá. Ochrana Lipna před kompletní degradací vody a přírody vyžaduje rozhodná opatření. Ačkoli jejich konkrétní podobu má přinést další část studie, čekat dále již nelze. Nejnutnější kroky jsou jasné - zastavit výstavbu a přehodnotit územní plány a jejich regulativy. Otázka tedy zní: mají zastupitelstvo kraje a zastupitelstva lipenských obcí na taková opatření odvahu? Studie zatím pouze uvádí, že je třeba snížit vnos fosforu – správný závěr, který ale potřebujeme zhmotnit do konkrétních řešení.

Autorka: Pavla Setničková, předsedkyně spolku Lipensko pro život

(zdroj dat: Studie příčin znečištění Lipna)